Riasala | riasala.pise.cz

No. První vlna smutku je za mnou, teď jsem tak nějak vyrovananá. Zatím, nejspíš. Ačkoli mi to bylo při té první zprávě jasné a chtěla jsem se bouřit, udržet si ho stůj co stůj, začínám chápat, že to nemá cenu - ne, nezačínám to chápat, spíš si to začínám připoštět, chápu to už dlouho. Nějakou jistotu chc mít každý.
*teď takového to hmmm tak díky za ukradené tři roky* :D
Ou, ono ale stále nebylo naplno nic vyřčeno. Já k němu nechci jít, néchcí.
A hada mu nevrátím, ne! On dá mou hadici nejspíš co nejdříve pryč - bídáci, oni jsou takoví bídáci!!! - ale hroznýšovec má raději mě, fakt, syčí mi to do ouška.
Probohy, já už vidím ten důležitý, arogantní výraz. Blé. Nakopat. Zkopat. Krychle kulatá.

Ona Pověstná je dnes zavřená, jako každý rok. Tentokrát mě nikdo nikam nepozval. Před rokem... Vraťte, vraťte mi ten den, ten večer! Jak mi nečekaně platil pivo, jak mi pochválil tílko s Immortal, Sons of norhtern titness - já si ho brala jen kvůli němu!, jak brečel a prosil mě, ať se vrátím, jak říkal, že mě nakonec přecejen potřebuje. Jak jsem podlehla, vrátila se zpátky na to místo a jak jsem žila. Já tak nějak žila, teď to ono není. Plácám se, je to stereotyp. Jeden den znovu, třeba jen jeden.
Precedens - Nemůžu zapomenout - *letní stín, tisích něžnejch tání*

Precedens, Basikování. Muerte Amor.
Zas snívám.

Asonance, ona. Miluji tento večer.

Jela bych v tuhle hodinu s čokoládou kamsi tak hodinu, jen kvůli ní? Mám pocit, že snad ano. Hrozné, jak bych udělala všechno, co si ona zamane.
A to je pak vždycky pocit - ano, je to pryč, ale ono ne, něco mě vždycky ubezpečí. A platí to pro ni, pro něj,... Zatraceně, zatracenče.