Riasala | riasala.pise.cz

Šílenost. A hodně co kdyby. 
,,My se obě chtěly líbat, ale jak jsme se styděly, vždy to skončilo jen takovou malou, roztomilou pusinkou." Och, to vědět, že i druhá strana, tak...!

No. První vlna smutku je za mnou, teď jsem tak nějak vyrovananá. Zatím, nejspíš. Ačkoli mi to bylo při té první zprávě jasné a chtěla jsem se bouřit, udržet si ho stůj co stůj, začínám chápat, že to nemá cenu - ne, nezačínám to chápat, spíš si to začínám připoštět, chápu to už dlouho. Nějakou jistotu chc mít každý.
*teď takového to hmmm tak díky za ukradené tři roky* :D
Ou, ono ale stále nebylo naplno nic vyřčeno. Já k němu nechci jít, néchcí.
A hada mu nevrátím, ne! On dá mou hadici nejspíš co nejdříve pryč - bídáci, oni jsou takoví bídáci!!! - ale hroznýšovec má raději mě, fakt, syčí mi to do ouška.
Probohy, já už vidím ten důležitý, arogantní výraz. Blé. Nakopat. Zkopat. Krychle kulatá.

Kilo sušeného ibišku! 

Ani mi nedošlo, že je to rok od konce světa na Barče s Volyní.
Queerfolkování a přílišné zažrání se do toho. Fandím milému houslistovi, ale je mi jasné, že to bude jen pár epizodek.
Přílišně mě to rozněžnilo a psala jsem o tom, jak mi chybí, ale tušila, že ráno to zas tak silné nebude.

Sejde z očí, sejde z mysli. Funguje to, fakt, tak proč to neporušit, ne?
Červená gumička, křivák, božskost. Tolik Tě nesnáším. 
Ve výsledku smrdím jako putyka (on mi voněl!) a jsem zase na začátku.
Jsem kretén!